Horní Meziříčko 6.8.2011

Dlouhá cesta domů

V sobotu 6. 8. 2011 po týdenní soutěžní pauze vyrážíme, v kompletní sestavě, letos již podruhé směrem na Horní Meziříčko. Tentokrát na denní soutěž. Po příjezdu na místo soutěže, rozbalujeme základnu u dráhy, vzhledem k nepředvídatelnému počasí stavíme stan, lavičky a po dopití lahváčů, které jsme si vzali na cestu, odcházíme pro pivo. Při zápisu zjišťujeme, že na dnešní soutěž nakonec přijelo 16 mužských a dvě ženské družstva. Nahlásíme se na šestou startovní pozici, ale při přípravě mašiny zjišťujeme, že máme menší technický problém – vypadlou klapku. Musíme u místního moderátora požádat o posun startovního pořadí a vrháme se na opravu mašiny v tempu, které by nám mechanici od Ferrari mohli závidět. Ještěže s sebou od letošní sezóny vozíme potřebné nářadí, téměř na každé soutěži ho potřebujeme. V rekordně krátké době závadu odstraníme a chystáme se na start. Odstartováno bezchybně, spolupráce vzadu klapla na jedničku, pouze proudařům se trochu klepou ruce při spojování céček. Ale je z toho náš nejlepší čas v historii na této soutěži – 26,19s a nakonec páté místo. Po smotání hadic se přesouváme na základnu a vymýšlíme taktiku na druhé kolo, jestli zkusit vyhrát a mít sud za první místo, nebo zkusit trefit čas na desáté místo a mít sud taky. Nakonec to necháváme osudu, proudařům se klepu ruce ještě víc, ani ten rum před startem nepomáhá, strojník musí maličko počkat a je z toho čas 28,32. Čas, který podle našich výpočtů dlouho stačí na desáté místo. Bohužel ostatní týmy nejsou tak dobré jak jsme počítali a tak je to nakonec místo sedmé. Při vyhlášení vybíráme ceny – pytel obilí, šišku salámu, basu Staropramenu a tenisák naplněný vodkou. Po naložení cen, sbalení stanu odjíždí doprovodné vozidlo domů a čtveřice odvážných se rozhoduje zůstat, spolu s místními a kolegy ze Zahrádek. Po několika panácích vynikajícího Krvesaje rozjíždí svou one man show náš narážeč. Pobíhá s větvičkami břízy po parketu, po chvíli se mu podaří ozdobit všechny přítomné, hraje si na Tarzana, pomáhá místním zemědělcům se sklizní obilí a zřejmě v domnění, že v místní obci chybí kulturní památka, se snaží přestrojit za Sochu svobody. Jeho největší šíleností je nápad dojít domů pěšky. Na cestu se vydáváme krátce po setmění, plní optimismu, který nás brzy opustí. Naše snaha o zpěv pochodových písní naráží na nedostatek kyslíku, ale v celkem slušném tempu se dostáváme až na křižovatku, kde se s námi loučí proudař, který míří na Studenou. Zbytek týmu se noří do místních hlubokých hvozdů, málem se srážíme s protijdoucími jedinci, které vidíme až na poslední chvíli. Snažíme se spočítat kolik kilometrů nám ještě zbývá a vymyslet nějaké zkratky. Cesta přes louku se zdá být dobrým nápadem, ale jen do chvíle než někde v prostředku narazíme na močál, těžce si razíme cestu. Vzápětí padáme při střelbě do strouhy, někdo nám za zády začal odpalovat ohňostroj. Zoufalí pokračujeme dál, odpočinek na lavičkách v Zahrádkách. Přes dvě hodiny chůze, deset (možná více) kilometrů v nohou a konečně jsme doma. Na této soutěži jsme si dali několik rekordů, náš nejlepší čas na místní dráze, který doufáme, že příští rok překonáme a rekord v počtu ujitých kilometrů ze soutěže, který doufáme, zůstane navždy nepřekonán.

 

Sestava:

Koš - Matěj Petrů

Savice – Teodor Vyhlídal

Strojník – Radek Martínek

Béčka  - Jaroslav Matějka

Rozdělovač – Martin Brada

Céčka – Petr Volavka

              David Martínek 

Fotogalerie

Video útok

Klip

09.08.2011 13:42:10
Terror
Není důležité vyhrát. Stačí nezkazit zábavu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one